Turinské plátno a Bible
Turinské plátno je vzácná relikvie, která se nachází v katedrále svatého Jana v Turině. Podle mínění mnohých vědců, lékařů a historiků je to plátno, do něhož bylo zabaleno tělo Jěžíše po ukřižování. Mrtvé tělo zanechalo na plátně podrobné "otisky" , které výrazně dokumentují hrozný způsob smrti na kříži.
Turinské plátno je tedy fotografií napsanou krví. Pražský lékař dr. Hynek , jeden z největších badatelů Turinského plátna, vyslovil se, že toto plátno je "corpus delicti Golgothae". Možno z něho vyčíst, jak hrozným způsobem byl umučen Ježíš Krustus. Dr. Hynek píše : " Nikdy jsem nemyslel, by ani zdaleka jsem si nemohl představit, jak ukrutná musela být muka ukřižovaného, dokud jsem se o tom osobně nepřesvědčil, když jsem studoval Turinské plátno. Neváhám vyhlásit, že smrt na kříži byla nejhroznější a nejukrutnější poprava, jakou člověk mohl kdy vymyslet pro svého bližního!"
Nuže, otevřme evanglia a porovnáme stati o ukřižování Pána Ježíše s krvavými otisky na Turinském plátně. Hrozná Spasitelova muka se nám představí v celé své dramatičnosti.
Tehdy jeden ze služebníku velerady, dal Ježíšovi políček ( J 18,22)
To byl první úder. Potom se údery už nepočítají. Ježíšova tvář na Turinském plátně zachovává stopy po těchto projevech zuřivosti zlých lidí. Na plátně vidět jasné otisky opuchlin. Jedna pod pravým okem a druhá po celé levé líci. I nos je zdeformovaný. Zajisté nějaký brutální úder holí zlomil nosní chrupavku.
Tu jim Pilát propustil Barabáše. Ježíše pak dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován
(Mt 27,26)
Ježíše přivázali s rozpjatýma rukama na sloup, aby ho bičovali. Usuzujeme to i z toho, že rány po biči vidět i na Turinském plátně jen na zádech a ne na prsou. Římský bič ( flagellum) pozůstával z jednoho nebo vícw kožených řemínků, které končili olověnými kuličkami nebo kůstkami. Někdy tyto kuličky byly dvojité. Když kožené řemínky dopadly na tělo, přilehly těsně na kůži a olověné kuličky způsobily na těle ránu. Když potom kat prudce stáhl bič, kuličky ránu trhaly. Kolik úderů dostál Pán Ježíš? Na plátně možno napočítat víc jak sto ran způsobených bičem. tedy Pán Ježíš dostal víc než 40 úderů stanovených zákonem ( srov. 2 Kor 11,24; Dt 25,3)
Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat : "Buď zdáv , židovský králi! ( Mk 15, 17-18)
Na plátně velmi dobře vidět stopy po zaschuných ranách na čele a na hlavě. Nejvíce takových ran videt na zadní části hlavy. Vždyť jak by ne! Když se Pán Ježíš v křečovitých bolestech na kříži vzpíral, aby se narovnal a mohl tak lehčeji dýchat, trnovou korunou narážel na dřevo kříže. Tak se mu trní vráželo stále hlouběji do hlavy.
On sám si nesl kříž a šel na místo Lebka, hebrejsky Golgota ( Jan 19,17)
Pán Ježíš nesl na svých bedrech příčné rameno kříže ( latinsky: patibulum); na které mu přibili ruce a tak ho potom vytáhli na svislé dřevo kříže, které už bylo zasazeno v zemi. Příčné rameno kříže bylo dlouhé asi dva metry a vážilo okolo 50kg. Tedy dosti velká tíha i pro normálního, zdravého člověka. Tím více pro člověka, který při bičování téměř vykrvácel.
Na plátně vidět na pravé straně hrudi velkou ránu. Zajisté od břemene kříže. Na levé lopatce vidět další velkou ránu. Když Pán Ježíš vícekrát padl pod klřížem, dřevo mu tlačilo na hruď celou svou váhou, pootevřelo zaschlé rány a způsobilo nové bolesti.
Přinutili jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem, aby nesl jeho kříž. (Mk 15,21)
Kdo padne na tvrdé, nerovné cestě, nejvíc si ublíží na kolenou. Když padne člověk, který nese na zádech nějakou tíhu, obyčejně nejdřív padne na pravé koleno. Na plátně vidět velmi jasně, že pravé koleno je hrubší, opuchlé a pokryté mnohými ranami. To jasně svědčí o tom, že Pán Ježíš mnohokrát padl pod křížem.
Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů neuvěřím ... Vlož sem prst a podívej se na mé ruce... ( jan 20, 25. 27)
Když přišli na Kalvárii, vojáci strhli z Ježíše šaty, a tím ještě více rozjitřili jeho rány. Potom ho povalili na zem, do prachu, do špíny, uchopili jeho ruce a přibili je na příčné dřevo kříže. Hřeby byly dlouhé, čtyřhranné, zahrocené. Na plátně je vidět po nich stopy na zápěstí rukou, nikoli na dlaních, jak se dlouho tradovalo. Vždyť dlaně by neudržely váhu celého těla. ježíš musel pocítit ukrutnou bolest, když se hřeb dotkl živého nervu. Celé jeho tělo se třáslo, jako by jím projel elektrický proud o vysokém napětí. A hřeby potom zůstaly v dotyku s nervy. Každý i ten nejmenší pohyb zapřičiňoval Pánu Ježíši nepopsatelné bolesti. Celé jeho tělo se přímo svíjelo v ukrutných křečích.
Až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě (Jan 12,32)
Vojáci postavili odsouzence na nohy, vyzvedli příčné rameno kříže, na němž měl přibité ruce a začali ho zvedat do svislé části kříže až na sám vrch, kde rameno upevnili. Záda Ježíšova hrozně zraněná bičováním a tíhou příčného ramene sunuli po dřvě kříže. Kolik bolesti mu to zapřičinilo toto vyzvednutí na kříž! Potom přibili jedním hřebem obě nohy, levou přes pravou. A vskutku na plátně vidět na právé noze menší ránu než na levé. I v hrobě si nohy zachovaly smrtelnou ztrnulost.
Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. (Lk 23,24)
Kristova agonie začala kolem poledne a protáhla se až do třetí hodiny odpoledne. Různý směr potůčků krve na plátně jasně dokazuuje, že Pán Ježíš, vise na kříži, snažil se občas měnit polohu. Kdžy jeho tělo vysílené tolika mukami viselo skleslé na dřevě kříže, krev z ran na zápěstí tekla po délce ramen. Když se poněkud pozvedl, aby se nezadusil, opíraje se při tom celou vahou o hřeb na nohou, krev tekoucí z ran změnila směr a padala na zemi. Tehdy jeho plíce mohly nabrat trochu víc vzduchu a on se modlil :
Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí ( Lk 23,24)
Otisky na plátně ukazují, že ramena Pána Ježíše byla velmi ztrnulá. Je to následek křečí, které přetrpěl. Každý z nás už zajisté pocítil někdy křeče na rukou nebo nohou. Dovedeme si tedy představit, jak velé bolesti způsobují. Kristus trpěl na kříži tak hrozné křeče, že se to ani nedá představit. Ukrutné, jakoby tetanové křeče sevřely celé jeho tělo jako do kleští.
Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem : "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?" ... znovu vykřikl mocným hlasem a skonal (Mt 27, 46-50)
Bolestné umučení a ještě bolestivější smrt.
Na plátně Ježíšův hrudní koš je velmi zřetelně viditelný. V křečových bolestech Ježíš velmi těžko dýchá. Hrudní koš se hýbá s velkou námahou. Vzduch se nedostává do plic a Ježíš se dusí, jako by ho někdo škrtil. Není schopen ani maličko se zvednout, aby nabral aspoň trochu vzduchu. Celý svůj dech dává do posledních slov : Bože můj, proč jsi mne opustil... Je konec...Vydechl.
Když přišli k Ježíšovi viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda ( Jan 19, 33-34)
Na plátně zcela jasně vidět na pravé straně Kristova hrudníku stopy po velké a hlubojké ráně. Vojínovo kopí probodlo srdce, z něhož vyšla krev. S krví vyšlo i bílé sérum, které se hojně nahromadilo v srdečním svalu během smrtelné agonie. Pán Ježíš netrpěl pro tuto tánu, vždyť už byl mrtvý. Rána vojáka však zranila srdce Matky, jíž Simenon předpověděl, že její srdce pronikne měč ( Lk 2,35)
Josef z Arimatie vzal tělo Kristovo, zavinul o čistého lněného plátna a uložil ho do své hrobky, kterou si dal vytesat ve skále ( Mat 27,59)
Kdžy přenášeli Kristovo tělo do hrobu, krev , která ještě zůstala v srdečním svalu, vylila se na plátno, do něhož byl zavinut. Jasně to vidět na Turinskem plátně.
Budou hledět na toho, kterého probodli ( Jan 19,37)
Tím, že zůstal tak dlouho v hrobě, Ježíš chtěl dokázat, že byl skutečně mrtvý. Lékařská věda dokázala, že v mrtvém člověku některé buňky pokračují ještě určitý čas ve své činnosti. Avšak po 40 hodinách přestává každá známka života. Ježíš Kristus byl skutečně mrtvý, ale nebyl vydán na pospas rozkladu. Nedopustíš, aby tvůj Svatá podlehl porušení (Sk 2,27)
Obraz tváře vykreslený krví na plátně patří tomu, který zemřel, aby vešel do života. Na této božské tváři zračí se pokoj a láska. Kristus má zavřené oči, je mrtvý, ale nevypadá jako mrtvý. Vyhlíží jako člověk, který spí a má se za chvíli probudit.
Nad touto tváří na kříži visí tabulka, která oznamovala, že ten, který umírá, je král. Lotr vpravo správně vytušil, že za touto zkrvavenou tváří se skrývá královská hodnost, a proto prosil "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království" a Ježíš odpověděl mu : "Amen pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji" ( Lk 23, 42-43)
podle Dějiny spásy, Cor Jesu; Český Těšín, 1991